Trumpova cla: Rychlý cíl a vyjednávací páka ke spolupráci

Komentář Radima Paříka, prezidenta Asociace vyjednavačů

Praha, 30.5.2025

Co je fér a co je nefér

Donald Trump převrací pohled světa na pojem „Fair Trade“. Snaží se ve svůj prospěch otočit vnímání globálního obchodu jako nefér pro Spojené státy. I když mají profesionální vyjednavači k manipulaci neutrální postoj, ve vyjednávání vnímáme slova „fér“ nebo „nefér“ jako negativní nástroj ovlivňování. Pokud někdo chce negativně manipulovat, slovo „fér“ vytáhne vždycky.

Férovost jde jen těžko měřit, stejně jako win-win. Takže v obecné rovině je fér to, co je pro mě výhodné a nefér, co je pro mě nevýhodné. A když se na to podíváme z druhé strany, je to stejné, jen pro nás s opačným významem. Takže současný obchodní deficit mezi Spojenými státy a zbytkem světa, především EU a Čínou, je nefér pro Ameriku a její občany. A to se snaží americký prezident změnit zaváděním cel.

Mnozí to označují za obchodní válku Donalda Trumpa, který tím bortí globální ekonomiku a vede USA do hluboké inflace. Nemusí to tak ale být.

Osud rezervní měny

Dolar je nejsilnější rezervní měnou na světě. Daleko za ním je druhé euro. Americký dolar tvoří přibližně 60 % všech oficiálních devizových rezerv držených centrálními bankami po celém světě. Euro zabírá 20 % a pro srovnání, čínský jüan kolem tří procent.

Kdo ovládá rezervní aktiva, může vykonávat určitou úroveň kontroly nad obchodními a finančními transakcemi. To umožňuje Americe uplatňovat svou vůli v zahraniční a bezpečnostní politice pomocí finanční síly namísto vojenského zásahu. Jenže musí najít cestu ke konkurenceschopnosti vlastního exportu.

Dolar jako devizová měna je už z podstaty měnou silnou. Dochází tak k obchodnímu deficitu, protože Američanům se za silný dolar vyplácí nakupovat zboží v zahraničí. S obchodním deficitem roste rozpočtový deficit a ten čím je větší, tím větší a dražší půjčky si stát musí brát, třeba prostřednictvím dluhopisů.

Protože americký dolar dává skutečný smysl jen v USA, stejně jako českou korunu utratíme jen v Česku, logickým krokem držitelů dolaru je ho investovat zase v USA. Zatímco američtí podnikatelé potřebují peníze hlavně na rozvoj byznysu, zahraničním investorům dává smysl za své dolary kupovat právě konzervativní dluhopisy.

Za všechno může silný dolar

Americký prezident sám dolar ani americkou ekonomiku nespasí. Potřebuje na to spolupráci dalších globálních hráčů. Jenže ti na silném dolaru profitují a nemají důvod situaci měnit. Aby je Trump přivedl k vyjednávacímu stolu a přiměl spolupracovat, používá cla jako vyjednávací páku.

Třeba Čína navázala svůj jüan na americký dolar a díky tomu manipuluje jeho kurzem. Neustále zvyšuje hodnotu dolaru jeho nákupy, čímž po něm také zvyšuje poptávku. Dolar je pak velmi drahý a americká ekonomika nedokáže konkurenceschopně exportovat svoje zboží.

A je tu ještě jeden problém. Aby klesl americký státní deficit, potřeboval by Donald Trump, aby měli americké domácnosti úspory. Jenže Američané úspory nemají.

Cla rychle a jednoduše

Dolar tak vesele roste dál a s ním i dovoz zboží do USA, protože zesilující dolar nadále stimuluje poptávku po zahraničním zboží. Mezitím Donald Trump zvyšuje cla a věří, že peníze do rozpočtu vrátí tudy.

Nerad čeká na výsledky, cla může zavádět rychle. Přesto dal Evropě nejprve 90 dní klidu a následně znovu ustoupil šéfce Evropské komise a posunul termín z 1. června na 9. července. V podstatě se už ale připomíná s tím, že pokud se obě strany nedohodnou, Evropa se clům nevyhne.

Silný dolar pomáhá Spojeným státům udržovat nízkou inflaci, přitahuje investice a upevňuje jejich globální postavení. Slabší dolar by naopak pomohl podpořit americké exportéry a snížit obrovský obchodní deficit. Pro Evropu by to ale znamenalo komplikace spojené s posílením eura. Silné euro by znevýhodnilo evropské exportéry a zpomalilo hospodářský růst EU, která se už nyní potýká s ekonomickými problémy. Vyšší inflace v USA by pak mohla vést k napjatějším měnovým vztahům mezi EU a USA, což by zvýšilo nestabilitu finančních trhů.

Nechte je plavat

Trumpova administrativa proto zvažuje také několik kroků, jak dolar oslabit. Možností jsou zavedení daně na výnosy amerických dluhopisů pro zahraniční investory, jejich směna za 100leté cenné papíry výměnou za bezpečnostní záruky a masivní intervence na devizových trzích.

Trump vyjednává podle taktiky „nechte je plavat“. Vyhodí své extrémní požadavky, pojmenuje hrozby, posadí se na židli v oválné pracovně a sleduje, jak se v tom ostatní koupou. Jeho styl je transakční, takže během té podívané čeká, kdo první zvedne hozenou rukavici. S jeho asertivním a pragmatickým přístupem očekává obchodní dohodu s cílem získat všechny výhody na svou stranu, aby byl výsledek pro Ameriku „fér“.

Evropští politici přemýšlejí, jak Trumpovi zabránit v ponížení Evropy a jak změkčit dopady jeho rozhodnutí na evropskou ekonomiku. To všechno jsou negativní cíle. Jenže negativní cíle směřují jen k negativním výsledkům.

S Trumpem jde vyjednávat…

Donald Trump je zdánlivě nepředvídatelný, zvyšuje tlak a ponechává si prostor pro změnu postoje, kdyby se okolnosti změnily. Jenže, přestože je tvrdý, je i čitelný. Sleduje konkrétní cíle a očekává ústupky. Je schopný se dohodnout, pokud má pocit vítězství. Odvetná cla v něm ale pocit výhry neprobudí.

Evropská unie potřebuje jednotný bod kontaktu. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová je úřednice a na amerického prezidenta působí jako ztělesnění samotné instituce. I přesto, že ukázal ochotu se s ní bavit, Trump proti sobě potřebuje osobnost, ne organizaci, které už z principu stejně nedůvěřuje.

Podobně je na tom slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič pověřený obchodní podmínky mezi USA a EU vyjednat.

Vhodným kandidátem by naopak mohl být francouzský prezident Emanuel Macron. Už jen proto, že sedí ve všech důležitých skupinách jako je WTO, G7, G20 nebo NATO. Francie je také jedna z mála evropských, ale i světových jaderných mocností. Navíc, nějaká chemie mezi americkým a francouzským prezidentem funguje.

…a je o čem

Potřebujeme dobrý plán, definovat si jasné cíle a určit červené linie, přes které nejede vlak. Vše rychle a efektivně koordinovat mezi jednotlivými členskými státy a dalšími spojenci. Hlavní úkol by měl být, namísto celních válek, pomoci Trumpovi vyřešit jeho problém tak, aby budoucí globální ekonomika fungovala stabilně a Evropa v ní měla jasné místo.

Silácká vyjádření jako „Evropa musí reagovat a dát najevo svou sílu“, nebo že „obchod mezi Unií a USA se musí řídit vzájemným respektem“ jsou jen zbytečnou přehlídkou ega politiků a úředníků, vyprovokovaných Trumpovou asertivitou. Jenže ego je drahá věc a my si ho teď nemůžeme dovolit.

Musíme si uvědomit, že Trump nechce přijít o výhody dolaru jako devizové rezervy a kontroly nad světovým trhem i bezpečností, zároveň potřebuje podpořit export a zaměstnanost amerických občanů, kterým Čína nepřímo vzala práci v továrnách. Prezident Trump bude chtít, aby cizinci pomáhali platit za obranný deštník poskytovaný Spojenými státy západním zemím a na vývoz může nabídnout třeba ropu a plyn.

Ilustrační fotografii naleznete zde.

Kontakt pro média:

Asociace vyjednavačů | David Šikula | +420 604 723 108 | media@asociacevyjednavacu.cz